MgA. Barbora Gréeová

K divadlu jsem se dostala poprvé ve svých šesti letech. Moje starší sestra Bětka chodila do ZUŠ na tanec, zpěv a dramaťák. A protože jsem chtěla být jako ségra, chodila jsem přesně tam, kam ona.

Kolem puberty mě začalo divadlo neuvěřitelně bavit. Jezdili jsme na přehlídky, tvořili inscenace, které byly o nás, měli jsme skvělý kolektiv.

I když sestra časem na dramaťák přestala chodit, já už nepřestala nikdy – jen jsem ke své studentské roli přidala i tu pedagogickou.

Po mosteckém gymplu jsem se dostala na DAMU, kde jsem na katedře výchovné dramatiky vystudovala bakalářský i magisterský program.

Divadlo hrajeme všude, kde se dá. Pravidelně z Mostu vycestováváme na nejrůznější místa – Praha, Volyně, Chrudim, Bechyně, Rakovník, Ústí nad Orlicí i nad Labem, Písek, Liberec, Brno, Velvary, Svitavy, Jindřichův Hradec, Hradec Králové.

Kde najdete divadelní festival nebo přehlídku, tam pravděpodobně narazíte i na nás.

Letos jsme si dokonce zahráli i v Americe – v českých školách v New Yorku a Philadelphii.

Dramaťák má svoje kouzlo. Můžeme si spolu povídat o tématech, která nás zajímají nebo se nás nějak dotýkají. Potom můžeme společně hledat jejich cestu na jeviště – jak je uchopit tak, aby vznikl divadelní tvar. A to je velké dobrodružství.

Učíme se nahlížet na problémy z různých úhlů pohledu, rozvíjet se navzájem, být součástí skupiny, kterou baví to, co baví nás.

Můžeme spolu trávit čas na soustředěních a přehlídkách. Můžeme si jen tak hrát a blbnout – a i tím se posouvat dál.

Můžeme tvořit všechno, co chceme. A to je přece kouzelné.